Otázka:

Jaké je zněnění metodického předpisu či stanoviska k problematice vydávání výzev v daňovém řízení ve vazbě na zákon o spotřebních daních - vydáno GŘC dne 29. 5. 2006 pod č.j. 2006/1570/23.

Odpověď:

Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/1570/23 ze dne 29. 5. 2006

             
VĚC: Problematika vydávání výzev v daňovém řízení ve vazbě na zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) upravuje vydávání výzev v řízeních o vydání příslušných povolení podle tohoto zákona. Jedná se o výzvy v případě pochybností o správnosti nebo úplnosti údajů v návrzích na vydání příslušných povolení.

• § 13 odst. 8 zákona o spotřebních daních – zvláštní povolení na přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně
• § 20 odst. 7 zákona o spotřebních daních – povolení k provozování daňového skladu
• § 22 odst. 7 zákona o spotřebních daních – oprávněný příjemce pro opakované přijímání vybraných výrobků (§ 23 odst. 6 zákona o spotřebních daních – oprávněný příjemce pro jednorázové přijetí vybraných výrobků)
• § 23a odst. 5 zákona o spotřebních daních – daňový zástupce
• § 60a odst. 6 zákona o spotřebních daních – povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu.

Výše uvedená ustanovení obsahují komplexní úpravu odstraňování vad podání, coby procesního institutu v hmotněprávním předpisu. Tato ustanovení obsahují rovněž úpravu následku neodstranění vad podání ve stanovené lhůtě, odlišnou od obecné úpravy obsažené v § 21 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSDP“). Vzhledem k tomu, že se jedná o úpravu odlišnou od ustanovení § 21 odst. 7 a 8 ZSDP, má tato zvláštní právní úprava přednost před úpravou obecnou, uvedenou v procesním předpisu (ZSDP).

Výzva  v  daňovém řízení má charakter rozhodnutí ve smyslu § 32 ZSDP (viz § 32 odst. 1 ZSDP – subjektu se ukládá určitá povinnost), musí obsahovat rovněž poučení o opravném prostředku a o následku spojeném s nesplněním povinnosti v ní uložené.

ZSDP upravuje na více místech vydávání výzev v daňovém řízení. Nejčastějšími případy vydávání výzev v daňovém řízení jsou ustanovení § 21 odst. 8 – výzva k odstranění vad podání a ustanovení § 43 – výzva ve vytýkacím řízení, vzniknou-li pochybnosti o správnosti, pravdivosti, průkaznosti nebo úplnosti podaného daňového přiznání.

Vydání výzvy v daňovém řízení nemá ten následek, že by příslušný orgán mohl na základě toho přerušit řízení, jako je tomu v řízení správním (§ 64 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). ZSDP institut přerušení řízení nezná.

Vydáním výzvy podle § 21 odst. 8 ZSDP nebo § 43 ZSDP se přerušuje lhůta pro rozhodnutí správce daně, je-li den zahájení řízení / den podání daňového přiznání dnem počátku běhu lhůty nebo je-li počátek běhu lhůty od tohoto dne odvozován. Institut přerušení lhůty znamená, že po odpadnutí překážky (odstranění vad podání, odstranění pochybností ohledně podaného daňového přiznání), běží celá lhůta pro rozhodnutí správci daně znovu. Pozn. neznamená to, že zbývající lhůta pouze doběhne. Zde hovoříme o tzv. stavení lhůty, které je upraveno např. v ust. § 32 odst. 10 ZSDP.

Opravný prostředek proti výzvě

ZSDP v ustanovení § 48 odst. 2 stanoví, že proti rozhodnutím, zejména výzvám podle § 43, která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně, se nelze samostatně odvolat.

Tomuto režimu podléhá rovněž vydávání výzev k odstranění vad návrhů na vydání příslušných povolení podle zákona o spotřebních daních, neboť v jejich případě se rovněž jedná o rozhodnutí, která předcházejí pravomocnému stanovení daňového základu a daně.

Celní ředitelství prověřuje údaje uvedené v návrhu na vydání příslušného povolení podle zákona o spotřebních daních a v případě pochybností o jejich správnosti nebo úplnosti vyzve navrhovatele, aby údaje blíže vysvětlil, změnil, doplnil a doložil, k čemuž stanoví navrhovateli lhůtu. Kromě doplnění nebo upřesnění náležitostí uvedených v příslušných ustanoveních zákona o spotřebních daních (např. § 20 odst. 2) je celní ředitelství (nebo již celní úřad, jehož prostřednictvím se návrh podává) oprávněno požadovat po navrhovateli doložení dalších údajů potřebných pro správu daní.

Ať už tedy správce daně vydává výzvu k doplnění podání ohledně náležitostí stanovených zákonem (např. § 20 odst. 2 zákona o spotřebních daních) nebo vyzývá k doložení a uvedení dalších skutečností (např. § 20 odst. 6 zákona o spotřebních daních), neměl by proti této výzvě připouštět samostatně řádný opravný prostředek. (I když s ohledem na ust. § 32 odst. 6 ZSDP by ani v takovém případě nepostupoval v rozporu se zákonem).

Respektování ustanovení § 48 odst. 2 ZSDP je však v případech těchto výzev více než na místě. Zákon o spotřebních daních jednoznačně stanoví v příslušných ustanoveních náležitosti návrhu na vydání povolení podle zákona o spotřebních daních. Pomineme-li možnost správce daně vyzývat navrhovatele k doložení dalších údajů potřebných pro správu daní, zákonem stanovené náležitosti návrhu musí navrhovatel, ať už přímo v návrhu nebo na výzvu správce daně, uvést / splnit / doložit vždy. Nedostatek náležitostí vede k zamítnutí návrhu, popř. jeho odložení. Jestliže tedy celní ředitelství vydá výzvu k doplnění náležitostí návrhu, bez nichž nelze příslušné povolení vydat, a připustí-li proti této výzvě odvolání, pak tomuto odvolání prakticky nelze vyhovět ani v autoremeduře ani v řízení před odvolacím orgánem. Neexistuje totiž prostor pro správní uvážení, zda skutečně správce daně byl nebo nebyl oprávněn ve výzvě uvedené skutečnosti po daňovém subjektu požadovat.

Pokud správce daně vyzývá navrhovatele k uvedení a doložení dalších údajů potřebných pro správu daně, tak zde rovněž není na místě připouštět proti této výzvě 
samostatně odvolání. Zde se již uplatňuje správní uvážení správce daně, které se však musí pohybovat v intencích „potřebnosti údajů pro správu daně“. Jediné, co by tedy subjekt mohl v případném odvolání proti výzvě namítat, je skutečnost, že požadované údaje nejsou potřebné pro správu daní. Zde však takto podanému odvolání rovněž nelze vyhovět, pokud správce daně bez požadovaných údajů nemůže ve věci rozhodnout a povolení vydat.

Jelikož odvolání nelze s ohledem na výše uvedené vyhovět a jeho připouštění vede pouze k prodlužování řízení, je připouštění odvolání nežádoucí.

Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/1570/23 ze dne 29. 5. 2006 byla adresována všem celním ředitelstvím.