Otázka:

Jaká jsou znění metodických předpisů či stanovisek k uplatňování § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních - vrácení spotřební daně. Konkretizováno na čísla  jednací  2006/2252/23 ze dne 4. 9. 2006, 2006/777/23 ze dne 7. 4. 2006, 2006/2343/23 ze dne 9. 8. 2006 a 2006/1292/23 ze dne 16. 6. 2006. Dále žádost směřuje na čerstvější stanoviska a informace, která byla vydána po roce 2006.
 

Odpověď:

Požadované informace jsou uvedeny níže (obsah dopisu čísla jednacího 2006/1292/23 ze dne 16. 6. 2006, který byl v rámci vnitřní komunikace odeslán z Generálního ředitelství cel na ministerstvo financí -žádost o stanovisko ministerstva financí - je uveden v rámci Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/2343/23 ze dne 9. 8. 2006).

1) Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/777/23 ze dne 7. 4. 2006

Věc : Stanovisko k uplatňování nároku na vrácení daně - § 14 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Generální ředitelství cel obdrželo Vaši žádost o stanovisko k problematice prokazování skutečnosti rozhodné pro uplatnění nároku na vrácení daně podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“).

Ustanovení § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních upravuje vracení daně plátci při realizaci dopravy vybraných výrobků do jiného členského státu. Nárok na vrácení daně vzniká za podmínek uvedených v § 14 odst. 2 písm. a) až e) zákona o spotřebních daních, kdy jednou z podmínek je předložení dokladu o tom, že daň za vybrané výrobky, které budou dopraveny do jiného členského státu, byla na daňovém území České republiky zaplacena.

Odbor spotřebních daní má k dispozici stanovisko bývalého oddělení 302 (legislativy daňových předpisů), z něhož vyplývá, že dokladem prokazujícím, že daň byla zaplacena, je doklad o prodeji nebo daňový doklad.

Odbor spotřebních daní v souladu s názorem CŘ Brno konstatuje, že ust. § 5 zákona o spotřebních daních upravuje prokazování zdanění vybraných výrobků uvedených do volného daňového oběhu doklady zde uvedenými, neobsahuje však úpravu odpovídající pojmu užitému v ust. § 14 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních - „doklad o tom, že daň…….byla zaplacena“.

Předložením dokladu podle § 14 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních subjekt prokazuje, že daň byla zaplacena v ceně vybraných výrobků, nikoli to, že daň byla skutečně odvedena do státního rozpočtu. Neexistuje totiž možnost, jak by subjekt, který nakupuje vybrané výrobky již ve volném daňovém oběhu (případně už od osoby, která není plátcem spotřební daně), mohl tuto skutečnost prokázat.

Jelikož však prokázání zdanění ve smyslu § 5 zákona o spotřebních daních není totožné s prokázáním skutečného zaplacení daně, je subjekt uplatňující nárok na vrácení daně podle § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních povinen správci daně prokázat, že daň v ceně vybraných výrobků skutečně zaplatil (např. výpisem z účtu, potvrzením prodávajícího apod.).

Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/777/23 ze dne 7. 4. 2006 byla adresována Celnímu ředitelství Brno.

2) Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/2252/23 ze dne 4. 9. 2006

Věc : Stanovisko k uplatňování ust. § 14 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Podle § 14 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“) vzniká plátci, který předloží doklad o tom, že daň za vybrané výrobky byla zaplacena na daňovém území České republiky a tyto výrobky byly dopraveny do jiného členského státu pro účely podnikání nebo pro plnění úkolů veřejnoprávního subjektu, nárok na vrácení daně za splnění podmínek v tomto ustanovení uvedených.
Nárok na vrácení daně vzniká dnem splnění poslední podmínky ze všech podmínek uvedených v písmenech a) až e) § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních.

Podle § 14 odst. 5 zákona o spotřebních daních může plátce uplatnit nárok v daňovém přiznání podle § 18 zákona o spotřebních daních. Pro podávání daňového přiznání k uplatnění nároku platí lhůta stanovena § 18 odst. 1 zákona o spotřebních daních. V ust. § 16 zákona o spotřebních daních je upraven zánik nároku na vrácení daně tak, že nárok zaniká, není-li uplatněn do šesti měsíců ode dne, kdy mohl být poprvé uplatněn, nestanoví-li zákon jinak.

Pro určení okamžiku, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé a od toho se odvíjející počátek běhu prekluzivní lhůty, je rozhodující znění § 14 odst. 2 věta poslední a § 16 zákona o spotřebních daních. Jestliže tedy nárok na vrácení daně vzniká dnem splnění poslední podmínky (§ 14 odst. 2 písm. a) až e) zákona o spotřebních daních), pak jej nelze v daňovém přiznání uplatnit dříve, než vznikl. To znamená, že daňové přiznání s uplatněným nárokem na vrácení daně lze platně podat až do 25. dne následujícího po zdaňovacím období, v němž došlo ke splnění poslední z podmínek uvedených v § 14 odst. 2 písm. a) až e) zákona o spotřebních daních.

Dokud nebudou splněny všechny zákonem stanovené podmínky, nárok uplatnit nelze, a tudíž ani nezačne běžet prekluzivní lhůta stanovená § 16 zákona o spotřebních daních. Prekluzivní lhůta začne běžet až od 25. dne následujícího po zdaňovacím období, v němž došlo ke splnění poslední zákonem stanovené podmínky – zde teprve mohl být nárok na vrácení daně uplatněn poprvé.

Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/2252/23 ze dne 4. 9. 2006 byla adresována Celnímu ředitelství Brno.

3) Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/2343/23 ze dne 9. 8. 2006

Věc: Informace k problematice vracení spotřební daně podle § 14 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů

Odbor spotřebních daní požádal dopisem č. j. 2006/1292/23 ze dne 16. 6. 2006 odbor 18 – legislativy nepřímých daní MF o stanovisko k problematice vracení spotřební daně plátci podle § 14 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“).
Dne 20. 7. 2006 obdržel odbor spotřebních daní požadované stanovisko, z něhož vyplývá následující.
V případech, kdy subjekt, který je provozovatelem daňového skladu, uvede vybraný výrobek do volného daňového oběhu, zahájí dopravu do jiného členského státu a ve stejném zdaňovacím období je doprava ukončena, pak pro prokazování zdanění vybraných výrobků je postačující daňové přiznání.
Pro případy, kdy subjekt, který není provozovatelem daňového skladu, získá vybraný výrobek ve volném daňovém oběhu a dopraví ho do jiného členského státu, pak pro prokázání zaplacení spotřební daně postačují daňový doklad (§ 5 odst. 2 zákona o spotřebních daních) nebo doklad o prodeji (§ 5 odst. 3 zákona o spotřebních daních).
V této souvislosti rovněž připomínáme ust. § 14 odst. 6 zákona o spotřebních daních, podle kterého plátce může uplatnit nárok na vrácení daně pouze do výše skutečně zaplacené daně vypočtené sazbou daně platnou v den dovozu nebo v den uvedení do vybraného výrobku do volného daňového oběhu.
V případě pochybností o oprávněnosti uplatňovaného nároku na vrácení daně je správce daně oprávněn daňový subjekt vyzvat k doložení splnění podmínek § 14 zákona o spotřebních daních.

Informace odboru 23 GŘC č.j. 2006/2343/23 ze dne 9. 8. 2006 byla adresována všem celním ředitelstvím.

 4) Informace odboru 23 GŘC č.j. 3677/2009-900000/23 ze dne 19. 2. 2009

 Věc: Stanovisko k výkladu § 14 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebních daních

Odbor 23 obdržel dne 30.1.2009 Vaši žádost o stanovisko k výkladu ustanovení § 14 odst. 2 písm. d) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). K Vaší žádosti uvádíme následující.
Ustanovení § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních uvádí podmínky pro vrácení spotřební daně plátci, který dopraví vybrané výrobky do jiného členského státu. Nárok na vrácení daně vzniká dnem splnění poslední podmínky stanovené v § 14 odst. 2 zákona o spotřebních daních.
Jednou z podmínek stanovenou v uvedeném § 14 zákona o spotřebních daních je předložení dokladu o zajištění daně v jiném členském státě nebo poskytnutí adresy příslušného správce daně v členském státě určení. Dále má plátce povinnost prokázat den podání daňového přiznání tomuto správci daně a číslo jednací, pod nímž je toto daňové přiznání evidováno.
Smyslem vrácení spotřební daně plátci podle § 14 zákona o spotřebních daních je umožnit plátci, aby zaplatil spotřební daň na daňovém území Evropských společenství jen jednou. Je-li tedy vybraný výrobek podroben spotřební dani v České republice, kde byl uveden do volného daňového oběhu, a byl dopraven do jiného členského státu, vznikne při splnění zákonem stanovených podmínek plátci nárok na vrácení daně na našem území a povinnost daň přiznat a zaplatit v jiném členském státě, tj. ve státě spotřeby.
K tomu, aby nárok na vrácení spotřební daně vznikl, musí být výše uvedené skutečnosti dostatečně prokázány. V daňovém řízení musí být tedy prokázáno, že plátce přiznal spotřební daň v jiném členském státě, tj. plátce daně předloží správci daně informaci o dni podání daňového přiznání a číslo jednací, pod nímž je toto daňové přiznání evidováno.
Z výše uvedeného důvodu je třeba ustanovení § 14 odst. 2 písm. d) zákona o spotřebních daních interpretovat tak, že plátce daně je povinen předložit doklad o zajištění v jiném členském státě nebo poskytnout adresu příslušného správce daně v členském státě určení. Zároveň je však povinen prokázat, že daň byla na území jiného členského státu přiznána.
V případě, že nejsou splněny všechny podmínky stanovené v § 14 zákona o spotřebních daních, nevzniká daňovému subjektu nárok na vrácení daně.
Podle sdělení referátu ELO není problematické získat relevantní informace o datu a číslu jednacím daňového přiznání podaného v jiném členském státě.
Zároveň si Vás dovolujeme upozornit, že k problematice výkladu ustanovení § 14 zákona o spotřebních daních vydal odbor 23 stanoviska pod č.j. 2006/777/23 ze dne 7.4.2006 a 2006/2343/23 ze dne 9.8.2006.

 Informace odboru 23 GŘC č.j. 3677/2009-900000/23 ze dne 19. 2. 2009 byla adresována Celnímu ředitelství Praha.